THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Môj prvý stret s mladoboleslavskými RETURN TO INNOCENCE sa udial niekedy pred ôsmimi rokmi na koncerte niekde na ďalekom východe Slovenska. Objasniť matné spomienky a umlčať moje kritické ja mala práve táto novinka. Žiaľ len jeden z týchto cieľov sa podarilo vyplniť, a asi už tušíte ktorý... alebo nie?
Asi len pre málo čitateľov bude novinkou, ak prezradím, že RETURN TO INNOCENCE produkujú ostrejšiu melodickú odnož doomu s výraznými klávesami a v súčasnosti len s občasným skrášlením violončelom. „Sal Lunae“ je postavený na základných pilieroch dominantného deathového rytmického a gitarového podkladu so zastúpením všadeprítomných kláves. To prekvapí v úvodnom kúsku „Streams“ vcelku pôsobivým nárezom, aj keď vytvoreným v najklasickejších intenciách smrtiaceho žánru. Neskôr preváži príklon k výraznej melodike a využitiu zľahčujúcich prvkov melodických spevov a klávesových vyhrávok, čo vlastne tvorí charakter albumu. Aj napriek tomu, že z tohto tradičného metalového konceptu sa určite podarilo mnohým vyťažiť dosť, materiál „Sal Lunae“ skončil niekde na polceste, alebo ešte kúsok skôr. Nemôžem povedať, že skladbám chýba snaha o nápad alebo výraz. Ten tam rozhodne je, no často naráža na vlnu schématizmu a obohraných postupov. Teda tam, kde sa snažia RETURN TO INNOCENCE o nejaký ten progres a skomplikovanie inak často prehľadných štruktúr, im to celkom vychádza. Tieto momenty prichádzajú vo chvíľach oprostených hlavne od naivnej melodiky kreovanej klávesami, alebo až príliš hymnickými duetovými refrénmi. Tieto duety sú okrem iného dost nevýrazné a príliš vzadu na to aby upútali a vtiahli poslucháča do deja.
Tak vlastne na mňa pôsobí celý album – prevažne nevýrazne. Problematickým sa ukazuje aj huhňavý zvuk nahrávky, v ktorom je hutnosť gitár prestrelená a zvyšok často padá do úzadia. Už spomínaná obohranosť a sklz k žánrovým klišé prebíja miestami podarenú snahu o vytvorenie nejakej tej atmosféry. Ako príklad by som uviedol prevarené „Ashes to ashes, dust to dust“, ktorý nájdeme v inak vcelku podarenej hitovke „Just Moment“ (prezentovanej aj klipom). Na to sa pýtam – KOMU? Nebyť toho, mohlo by to byť lepšie; a tak by som mohol pokračovať...
Potenciál tu teda je a recenziu zakončím takým klišé, že si myslím, že kapela má na viac, než zatiaľ predvádza. Do budúcnosti to snáď bude lepšie, tentokrát je to u mňa len so škrípaním zubov.
„Sal Lunae“ neprezentuje nič prevratné v oblasti atmosférického death/doomu. Nahrávka je utopená v podivnom nevýraznom zvuku. V miestach kde je materiál oprostený od tradičných žánrových klišé, ukazujú RETURN TO INNOCENCE svoj potenciál. Takže snáď nabudúce.
5,5 / 10
Ax
- gitary, vokály
Gulesh
- sólová gitara, vokály
Hektor
- bicie
Pavel
- basgitara
Hostia:
Tereza Pavlová
- vokály
Ludvík Čihánek
- klávesy
Ondřej Tyleček
- violončelo
1. Streams
2. Autumn Leaves
3. Voice of Eternity
4. What I Ever Was
5. Plain
6. This Is My End
7. In Hate
8. Faster Than a Thought
9. Just Moment
hihi
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.